Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak tuhle kapitolu svého londýnského pobytu nazvat. "Pařba v centru" je nuda, "Sobotní povyražení" zase zní, jakože co všechno se tam nezvrhlo (třeba skleničky a talíře) a to nechcete. No dobře, já to nechci. Napadla mě taky Dlouhá noc, ale to by mě místní duo celebrit zažalovalo kvůli autorským právům. Takže bych to řekla asi takhle. Couchsurfeři měli sraz. A trošku se protáhl.

Sobotu jsem zahájila v Notting Hillu. Byla jsem totiž pevně odhodlaná nechodit jen po památkách jako typický turista, ale trochu si to místo užít z jiné perspektivy. Chtěla jsem něco netradičního a to mi nabídlo hned zrána Airbnb. Zabookovala jsem si totiž túru s jedním Londýňanem. Přišlo mi to fajn, protože jediné, co jsem o téhle čtvrti věděla, je to, že tam Hugh Grand zamlada vedl ošuntělé knihkupectví. Takže jsem trochu potřebovala rozšířit obzory.

To je tak. O cestě do Londýna jsem snila dlouhou dobu, ale nikdy jsem se tam nepodívala. Ani když ostatní do téhle profláknuté destinace jezdili na základních a středních školách na výlety. Vždycky, když jsem se přihlásila já, padla cestovka, partnerská organizace vypověděla smlouvu nebo nebyl dostatečný zájem z řad mých (povalečských) spolužáků. A tak plynul čas a já si pořád říkala: Jak já bych se tam chtěla podívat! A místo toho jsem se rozjela do Bulharska, Turecka, do Států a ostrovy stále nic. Kdy se to změnilo? Nedávno mě zase začaly svrbět nohy a já si uvědomila, že to nepřestane, dokud se někam nerozběhnu. Jak jsem tak brouzdala po letenkách, zjistila jsem, že Ryanair prodává lety do Londýna po dvě stě padesáti korunách za cestu. A bylo to.

Syndrom růžových brýlí

Když jste na cestách a jedete low cost, v překladu "šetřím, na čem se dá", je dost možné, že skončíte u couchsurfingu. Je to totiž nejen způsob, jak zachránit nějakou tu kačku, ale taky se takhle báječně poznávají noví lidi. Gaučování může být skvělý zdroj zážitků. No řekněte – není super poznávat nová místa očima jejich obyvatel? Dostávat od nich tipy, sdílet historky, dát si drink a tak?

Věci ale mají své plusy a mínusy a to kupodivu platí i v případech, kdy se snažíte cizímu člověku nacpat do postele. Čistě teoreticky se může zvrtnout snad všechno. Já jsem sice ten typ, který zvažuje pro a proti. Jenže to většinou končí tak, že definitivně stižena bezbřehým nadšením hodím všechny starosti za hlavu, protože mně se samozřejmě nic z toho nestane, že jo.