Z deníku spolubydlící

Víte, co je největší nevýhoda spolubydlení? Že jakmile někdo odejde, musíte po něm zaplnit prázdné místo, nechcete-li platit jednou tolik za nájem. Nastěhujete si do bytu cizí lidi a prostě doufáte, že to klapne. A tak jsme vyfasovali Vandu.

21. června

Šlo to nějak moc rychle. X nám v jednu chvíli oznámí, že se stěhuje, pár dní na to už náš byt visí na Facebooku a dělají se prohlídky. X se za sebe snaží najít náhradu a z důvodu časové tísně si s někým plácne bez našeho požehnání. Prý nějaká mladá slečna, byla tady i s maminkou a byt se jí moc líbil. X se omlouvá, že to prošlo bez nás, ale věří, že všechno bude fajn. Slečna vypadala klidně a mile a maminka velice rozumně.

28. června

Maminka odcházející Xko podrobila drtivému výslechu, jako kdyby čekala, že za tou slušnou fasádou narazí na drogové doupě. Vše zkoumá, vše chce vidět, omlouvá se, chce vědět, za co platí. Pochopitelně. Dcera má dvacet a nastupuje do posledního ročníku na střední, na prázdniny brigáda. Mám obavy. Nechci z nás dělat partu důchodců, ale tak nějak jsme se tady sešli... No, nějaká ta věková propast už tady bude. Ale sakra, nejsem žádná stará kedlubna, ne? Já přece vyjdu s každým!

1. července

Nezačali jsme zrovna nejlíp. Vanda si ráno přivezla první věci a zabrala erární matraci pro návštěvy. Pak zase zmizela. To nám zkazilo plány, měla přijet až za týden. Měli jsme na bytě menší sešlost a na matraci jsme chtěli uklidit společensky unavené jedince. Protože se Vanda nevracela, milou matraci jsme si zase vzali a poklidili na ni vrávorající návštěvu. Byly přibližně dvě v noci, když ve dveřích zarachotil klíč a do párty nám vpadla blonďatá kštice s rozmazanou rtěnkou. S mnoha omluvami jejím směrem jsme tedy drahé hosty vyklepli zase zpátky na zem a postel jí vrátili. Tiše prohlásila, že je to v pohodě a nic víc neříkala.

Asi z toho byla trochu nesvá, možná že se i stydí před tolika lidmi.

2. července

Vanda bude asi dost svérázný typ. Prý přerušila studium kvůli hudbě a teď se zase vrací na školu, protože to neklaplo. A má strach. Diskutujeme o češtině a literatuře. Ona vůbec nečte, neví, jak to dá. Nabízím své síly, pokud bude stát o pomoc. Obhlídka bytu. Ukazujeme jí všechny místnosti, poličky a skříně, které zdědila po X. Pračka, pokoje, místo v lednici. Vanda kývá.

3. července

Ranní ticho náhle prořízne řev a já na posteli se brutálně vyděsím. Vanda vstává a jako budík má nastavenou metalovou pecku, která burácí od prvního tónu. Nejvyšší možná hlasitost. Zprudka se posadím, oči mi vylézají z důlků. Vanda se omlouvá, prý ji nenapadlo, že to je tak slyšet. Večer čára přes rozpočet. X přijel a odvezl si SVÉ zatemňovací závěsy z ložnice do nového bytu. Takže tady budeme mít světlo už od šesti od rána. Slibuju Vandě, že se o to postarám, tento týden chci stejně do Ikei. Vanda kývá.

7. července

Vanda s maminkou přivezly nové zatemňovací závěsy a fůru vybavení do plně vybavené kuchyně. Pánve, hrnky, mixér, hrnce, koření a přísady, ovoce a zelenina. Vanda si totiž frčí na zdravé stravě, chodí do fitka a v životě by nepozřela nic, co si sama neuvařila. Z kuchyně máme náhle skladiště a mě začíná jímat mírná hrůza. Pak mi Vanda slavnostně ukáže nový závěs. S podezřením zírám na tenoučký balíček v jejích rukách, za zadkem maminka. Vanda nadšeně prohlašuje, že se jí moc líbil, protože vypadá tak pěkně a není průhledný. Navíc byl ve výprodeji, narazili na něj v Kiku...

Přestávám ji vnímat a v hlavě mi rezonuje ozvěna jejích slov. Průhledný?

8. července

Nedá se tady spát. Na oknech nám visí cár plátna. Když se do toho po ránu opře slunce, plátýnko se rozzáří jasnou bílou, je to jako stěna ze samých žárovek. Každé ráno mě budí to šílené vyzvánění. Vanda to vytípne a odejde vařit, mobil nechá na polštáři. Za deset minut zvoní znovu. Šílím. Maminka dojela na návštěvu. Pozoruju, že Vanda toho moc nenamluví. Jestli ona se nejeví klidná a milá, protože nemá co říct.

9. července

Nová epizoda do deníku v mé nepřítomnosti. Háčko se vrátilo v sedm ráno ze šichty, Vanda v osm vstala, zavřela se v kuchyni a pět hodin tam vyvařovala. Nekecám. Hrčela mixérem, bouchala, rachotila pánvema. Háčko není ani tak naštvané, jako spíš nasrané. Se spaním byl utrum a navíc tam prý Vanda nechala solidní binec.

10. července

Chm. Vanda nedokáže umýt nádobí. Nechává po sobě kopec harampádí a všechno je to špinavé, i když je to vlastně umyté.

11. července

Jako každý den mě vzbudí Vandin budík. Začínám být asi otrlá, už si na posteli nesedám, jen otevřu oči. Vanda si postěžovala, že máme v kuchyni málo světla a v pokoji naopak moc. Taky má pocit, že ji šikanujeme, protože má všude ty nejnižší poličky. Maminka dojela na návštěvu.

12. července

Jak já nenávidím metal. Máme černé utěrky. Ta holka s tím snad vytírá i podlahu, ne? Dnes opět stížnost na málo světla v kuchyni. Pak Vanda na své poměry nezvykle rozjede a mile dodá "ale to napravíme,". Vtipkujeme, že hodlá vybourat díru do zdi.

13. července

Všechno nádobí je špinavé, utěrky jsou špinavé a já zas ráno párty s budíkem. Vanda šla večer na nějakou sešlost. Vrátila se už za dvě hodiny. Slečna Há se s ní snažila konverzovat a vyptávala se, jak bylo. Prý se tam s ní nikdo nebavil, ale to nevadí, protože o takové blbečky stejně nestojí. Tím pokus o přátelský rozhovor skončil. Há čuchá zradu. A taky je naštvaná, že po ní pořád musí uklízet. Zastávám se jí. Ne, že bych neměla stejné námitky, ale nechci, aby ta nová měla pocit, že ji tady jen buzerujeme a tak. To chce klid a všechno se postupně zajede.

14. července

Otevřela jsem dveře na záchod a pod nohy se mi vykutálel toaleťák! Takže ONA je dokonce líná vrátit ho zpátky na římsu?! Prostě při odchodu pohodí papír na zem a čeká, kdo ho zvedne? Hlavně, že je to největší atlet v Brně, ale natáhnout ruku nebo se pro něco nedej bože sehnout, to ne! A jestli přede mnou někdy někdo řekne slovo metal, rozškubnu ho jak hada!

15. července

Vanda se mě zcela vážně zeptala, jestli by si mohla přivézt bicí. Bicí v bytovce, ale jistě, skvostný to nápad! Ještěže správce žije přímo pod námi. Sděluju jí krutou pravdu – vynesl by ji v zubech. Há si vaří oběd, Vanda na ni kouká a říká jí, co dělá špatně. Přísahám bohu, že slyším, jak Háčku skřípou zuby. Toaleťák se zas válí na zemi.

16. července

Ráno opět Vandin mobil, nejdřív poprvé, pak podruhé. Jak může být někdo tak nemožný? Se zalepenýma očima se seberu a nesu vyzvánějící ajfoun do kuchyně. Šlahnu jí ho do ksichtu, bohužel takhle po ránu nemám moc mušku. Vanda ho zkouší chytit, nepodaří se, ale ten krám stejně spadne jen do kastrůlku s nějakou divnou hmotou.

Našla jsem v pračce zavřený nějaký blíže neidentifikovatelný hadr. Vanda s ním evidentně někdy něco vytřela, zabouchla ho tam a ponechala jeho osudu, pravděpodobně v naději, že přiběhnou skřítci a vyčistí ho. Nevím co to je, stojí to a je to zelené. Šla jsme za Vandou a vysvětlila jí, v čem je jádro pudla. Kývá a něco si pro sebe mumlá. Maminka navečer na návštěvě.

17. července

Je s podivem, že Vanda stále nemá svou postel. Pořád se nám tady válí na erární matraci, ačkoli jsme ji už upozorňovali, že není naše a že pravý majitel si pro ni může kdykoli přijít. A zas máme špinavé utěrky a toaleťák na zemi. Ráno budík, ale tentokrát si ho bere s sebou.

18. července

V kuchyni explodovaly borůvky. Nebo maliny. Nebo jahody nebo jiná červeň. Nevím, co to vařila, ale fleky jsou všude. Na dlážkách, na lince, na nádobí, červený je koš i boiler nad ním. Špinavé utěrky, toaleťák na zemi, budík. Krucinál, pracuje ta její máma vůbec?

19. července

Vypukla velká banánová krize. Áčko si nechalo na mikrovlnce ležet banán. Zhnědl, a tak to Vanda, které na parapetu hnije mísa rajčat, nevydržela a banán zpacifikovala. Oloupala, pokrájela ho a strčila v prázdném bytě do kuchyně, ať si všichni nabídnou. Tam po chvíli oslizl a ztmavl. Áčko na ni ječelo, že měl být druhý den na snídani. Vanda vstala a před očima mu ty kousky rozmixovala.

20. července

Šíří se paranoia. Každý jeden kousek nádobí štítivě beru do ruky a bedlivě zkoumám, jestli na něm není jídlo. Večer za mnou přilítlo rozčilené Áčko, že se Vanda před odchodem sprchovala a nechala po sobě v koupelně povodeň jak pro Titanik. Jde to vytřít a nadává.

21. července

Stavil se za mnou na návštěvu můj táta. Když jdeme do bytu, vyprávím mu o naší Kalamity Jane, která je tou dobou sama doma. Supím, on se směje. Když odemknu, zůstanu stát ohromená na místě. Garnýže se válí na zemi. Zaraženě na to zírám a pak se zmateně rozkoktám, co se stalo. Vanda chtěla zatáhnout závěsy a nějak to celé vyrvala ze zdi. Tátu smích konečně přešel. Po chvíli věcně pronese "Já mám v autě nářadí,". Vanda se jde projít a my mezitím navrtáváme garnýže zpět. A taky pro jistotu upevňujeme ty, které prozatím zůstaly na svém místě. Utěrky, toaleťák, nádobí, budík. Paranoia.

22. července

Na chodbě přibyl jakýsi blíže neidentifikovatelný tmavý flek. Vanda se pořezala při vaření a ťápla na zeď. Utěrky, toaleťák, nádobí, voda v koupelně, budík. Jdeme s X na večeři, bez obalu mu vmetu do tváře, že ta pohroma na bytě je jeho vina.

23. července

Háčko se pustilo do Vandy kvůli všudypřítomnému bordelu. Vanda stále nic neříká. Jen když odcházela, mumlala si prý něco o tom, že platí nájem stejně jako my a nenechá s sebou takhle zacházet. Ale těžko říct, možná to byl jen vítr v šachtě. Ona nikdy nic neříká. Jela si uklidnit nervy k mamince.

26. července

Vanda se nevrací. Válečná porada. Takhle to přece nejde, aby člověk domů chodil už předběžně napružený. Až se vrátí, znovu s ní všechno projdeme. Přece tady jsme všichni dospělé rozumné osoby, no ne? A všichni chceme klid a pohodu, no ne?

1. srpna

Vanda znovu na bytě. Znovu s ní všechno procházíme, ukazujeme jí, co jsou její poličky, které věci jsou sdílené a kam ať radši nehrabe. Kývá a říká "ok". Klademe jí na srdce, že jestli se jí něco nelíbí, něco není jasné nebo jestli má dotaz, ať nám řekne, zkusíme to vyřešit. V koupelně Vanda přiznává, že v životě neprala. Nevadí, stačí, aby nám řekla, ukážem jí co a jak. Vanda odchází a my máme dobrý pocit. Přece jenom je to rozumná holka.

2. srpna

Ten malý neschopný mimoň! Našli jsme náš byt vyfocený na netu. Vanda se stěhuje a ani nám to neřekne. Píšu jí sms co to má znamenat. Když my prý byly všichni v práci a ona neměla, jak nám dát vědět. Prosím tu dutou nánu, ať hlavně nikoho nevybírá sama, že my tady s tím člověk budeme žít a že chceme ty lidi vidět sami. Prý "ok". Ještě nezaplatila nájem.

3. srpna

Život je tak nádherný bez metalu po ránu! To ticho, ta slast!

10. srpna

Vanda se čas od času zastaví, přespí a zase zmizí. Zájemce stále žádný, nájem taky nikde.

18. srpna

Večer jsem našla slečnu Há a Áčko v kuchyni, vzteky byli naprosto bez sebe. Seběhlo se přibližně toto. Vanda zaskočila, uvařila si a nechala kuchyň pocukrovanou moukou a kousky okurky. Pak se zvedla k odchodu a jen tak prohodila, že za pět minut přijde zájemce o byt. Há ztratila cenný čas tím, že jí nadávala, ale stejně to nemělo žádný účinek. Vanda v údivu, že žádný nepořádek nevidí. Pak Há vzala smeták, hadru a rychle řádila, než dorazí návštěva. Výkon to byl obdivuhodný, slečna údajně chválila, jak to tu máme hezké. Taky nezapomněla dodat, že jde vidět, že tady žijí šikovní a spořádaní lidé, to byste nevěřili, co za čurbes už za poslední týden viděla.

Háčko s Áčkem vypadají jak dva tlakáče před bouchnutím. Čekám, kdy se jim z uší začne valit pára.

20. srpna

Vanda si odváží většinu věcí z pokoje. Zůstává v něm jen "naše" matrace a pár věcí akorát tak do kufru.

21. srpna

Zájemci o byt.

26. srpna

Vanda si s maminkou přijela pro své saky paky z kuchyně. Asi netuší, které věci jsou vlastně její, protože Háčku sebere kuchyňskou váhu, zapékací mísu a protože netroškaří, přidá k tomu i nějaké pokličky. Já přijdu večer a při pohledu do mrazáku smutně zjišťuju, že bez obalu vybrala celý obsah šuplíku včetně mého mraženého hrášku.

27. srpna

Píšeme Vandě na Facu, jestli by nám nemohla vrátit váhu, zapékací mísu a pokličky, které jí k ničemu nejsou. Svůj hrášek chci nejdřív promlčet, připadá mi vedle ztráty ostatních jaksi nepodstatný. Ale pak si sama pro sebe dupnu a připíšu k tomu "A můj mražený hrášek!" A přidám velkého zamračeného smajlíka, jakože mražený hrášek je zatraceně vážná věc. Vanda neví, o čem to mluvíme, nic nám nevzala, nic nám nedluží.

29. srpna

Vanda přijíždí i s maminkou a vrací nám mísu a pokličky. Celému procesu je přítomné jen Áčko, které důsledně dohlíží na to, aby si tady Vanda nedej bože něco nenechala. U maminky se domáhá chybějící částky za byt, stále nemáme celou sumu. Maminka kývá, maminka vypadá rozumně.

30. srpna

Vanda pak rozezleně píše Áčku, proč do těch peněz zatahovalo mámu.

31. srpna

Došly chybějící peníze za byt.

1. září

Je pryč! Je pryč! Je pryč! Chápete to?! Je pryč! Otevřeme si flašku.

20. září

Dnes jsme dostaly od Vandy e-mail. Začínal tím, že mlčela už dost dlouho a dál už mlčet nedokáže. Spousta očerňování, výčitek a urážek. Radši jdeme i s novou spolubydlící do kina, ať to vezmem za správný konec. Jeví se neskutečně mile a klidně.