Jak nám příbuzní unesli babičku a upekli buchtu

12. září 2017 | 13.48 |
Rodinné vztahy jsou sice komplikované, ale někdy je to docela anekdota. Našemu rozrostlému klanu se jedna taková podařila hned v začátku nového roku. Příbuzní nám totiž unesli babičku i s kynoucím těstem, jen mouka na vále po ní zůstala.

 Celá ta věc začala, když si rodina v jednom domě náhle usmyslela, že by bylo fajn zase jednou zorganizovat nějaké to poklábosení nad kafíčkem. Proto zavolala rodině v jiném domě, že se má dopravit a cestou nabrat rodiče. Kterým mimochodem táhne na devadesát. Sraz za dvě hodiny. Což je problém, žije-li tento pár s třetí rodinou v domě hodinu vzdáleném místu konání. A navíc o tom, že mu někdo právě připravil odpolední program, nemá nejmenší ponětí.

 Tak se stalo, že se nám mezi dveřmi najednou zjevil strýc a hledal babičku s dědečkem. Ti zrovna odešli na hřbitov měnit svíčky, a tak jsme ho jen nevzrušeně poslali v jejich stopách. Strýc se bez vysvětlení otočil na podpatku, nasedl a odjel. Tam je po shledání bez větších rozpaků začal hnát do auta, jen tak jak byli ve svátečním hřbitovním, to jest ve starých ošoupaných hadrech. Byli by bývali odjeli bez jediného slova, kdyby se naše babča nerozpomněla, že jí doma zrovna kyne těsto. Což je těžce neřešitelný problém, zvlášť když žijete s dalšími lidmi. Ale babička donutila synáčka zase otočit směr, aby ho s sebou přibalila na cestu.

 Díky tomu jsme se vlastně dozvěděli o jejich odchodu. Kdyby se svědomitě nevrátili pro jeden buchtový polotovar, člověk ani netuší, že mu právě někdo odlifroval příbuzné. Takhle jsme ale měli tu příležitost sledovat neuvěřitelnou scénu záchrany jedněch kvasnic. Na ulici stálo auto s nastartovaným motorem, v něm trčel nasoukaný dědeček v zablácených kalhotách, kterému kvůli nedostatku času nebylo dovoleno se převléknout, strýc stál ve dveřích a hlasitě popoháněl vrásčitou starou paní, která kolem pobíhala s mísou a válečkem v ruce.

 Vtip ale pokračoval. Představte si, že jste hostitel a někdo se vám nakvartýruje do bytu s překvapivou nutností využít vaši troubu. Moc ráda bych viděla, jak se teta tvářila, když otevřela dveře a tam uviděla své staré rodiče s mísou v rukách. Takže místo poklidného usazování hostů utíkala žhavit pec.

 Po jistém čase konečně nastal ten zázrak, kdy se bledá lepivá hmota proměnila ve zlatý, sladce vonící bochánek. Všichni se ale zdráhali ho rozkrojit, protože bylo jaksi trapné, že si host donesl a upekl vlastní občerstvení. Takže po skončení toho všeho milou buchtu zase zabalili a nacpali ji zpátky do auta i s jejími strážci. Když po další hodinové cestě všichni tři doputovali zpátky domů, otevřeli jsme dveře a zírali na stále zabláceného dědu a sežmoulanou babičku s buchtou v podpaží, kterou si odjela upéct někam jinam.

 Podobných šíleností je schopná jenom rodina. Ale nám se to nakonec docela hodí. Teď, když už se ustálily emoce, se chystáme tenhle bláznivý den zakončit malou rodinnou slezinou. Jdeme vařit kafíčko a rozkrájet buchtu, na které jsme ušetřili za energie. Vsadím se, že bude výborná.


Tenhle článek jsem publikovala na začátku roku 2016 ve snaze přijít taky jednou s něčím vtipným. Všechno v něm má reálný základ, proto mi ho bylo líto smazat, když jsem rušila svůj starý blog. Teď jsem ho po čase našla mezi dokumenty a rozhodně tuhle historku nechci schovávat v šupíku!

Bavte se :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články