Asi se mi nikdy nestalo, že bych hlavní postavě přála pár zpřelámaných kostí. V případě vykutálených "přátel" prostoduchého Anderse tomu tak bylo. Do téhle knihy jsem se nadšeně pustila na doporučení, že to není recyklace Staříka. Že je to jiné. A víte co? Není.
Zabiják Anders se sice snaží, přináší novou trojici hrdinů, nové prostředí (podsvětí) a nové problémy, ale ta stejná šablona tam prostě je. Zase je hlavní hrdina (velmi mírně řečeno) natvrdlý, zase má kolem sebe partičku vychytralých šibalů a zas je někdo pronásleduje kvůli penězům. A přitom to Stařík není – ten byl a navždy bude první.
"Stařík byl kombinací roztomilého stáří, jednoduchosti, bezstarostnosti, což dohromady vytvářelo groteskní, ale skvělou postavu. Anders je jenom velká tupá mlátička.”
Navíc Stařík byl tak nějak promyšlenější, tím že jste se knihou propracovávali napříč celým jeho bohatým životem. Byl kombinací roztomilého stáří, jednoduchosti, bezstarostnosti, což dohromady vytvářelo groteskní, ale skvělou postavu. Anders je jenom velká tupá mlátička, kolem které se motají dva oportunisté. A podle mě je špatně, když vás tihle dva hybatelé děje, na kterých vše stojí a padá, štvou. Celou dobu jsem čekala, kdy jim to někdo už konečně vrátí. Kdy jim jen tak pro formu, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, někdo vymlátí pár zubů. A nic.
Anders je samozřejmě dobrá knížka na odreagování. Nečte se špatně a několikrát se u toho zasmějete. Ale je to recyklace. Pokud jste četli některou z Jonassonových předchozích knih, nic vás na tom nepřekvapí. Vím, že Jonasson v podstatě píše svůj vlastní specifický žánr, který si zamilovali čtenáři v mnoha zemích. Ale já si nemůžu pomoct, vadí mi, když to vypadá, že autor donekonečna vykrádá sám sebe. Na straně Staříka (či Analfabetky, pokud se k vám dostala jako první) stál moment překvapení. Dokud jste knihu neotevřeli, nevěděli jste, co čekat.
Navíc problém Anderse je ten, že na sobě nemá nic, pro co by si ho člověk měl zamilovat. O farářce a recepčním je pak škoda mluvit. Přes všechnu viditelnou snahu udělat z nich šibaly, ale takové, kterým člověk porozumí a bude fandit, čtenáři k srdci prostě nepřilnou. (Jen tak mimochodem, dokonalou ukázkou, kdy vás tvůrci přiměli fandit postavě, která podvádí a krade, je Vrchní prchni.)
Ale abych se vrátila ke knížce. Je ideální na odreagování, ale teď je čas vrátit ji tam, odkud pochází. Moc mi chybět nebude.