Ultimátní broadwayská show verze 2.0

Největší, nejkouzelnější a nejpromakanější broadwayská show The Illusionists přijela do Prahy s tím, že upgradovala kouzla na level 2.0. Kam se hrabe nějaký David Copperfield, přicházejí Iluzionisté, kteří povýšili svět triků na úroveň, ze které vám exploduje hlava. Přesněji řečeno "posunuli kouzelnickou tradici", "využívají nejnovější technologie, světelné efekty" a tak dál. Všechny tyhlety přísliby zapříčinily, že jsem se na jejich lednové vystoupení těšila jak na první výplatu. A ono nic.

Nechápejte mě špatně, ne že by Iluzionisté nebyli talentovaní, nebo že by ty tríčky nebyly fajn. Ale nalijme si čisté vody (když je ten únor, měsíc bez alkoholu) - od nejúžasnější kouzelnické megashow přímo z Broadwaye, která sklízí úspěchy po celém světě, jsem čekala mnohem víc. Když to hodnotím zpětně, říkám si zlatý devadesátkový David a jeho povlávající kadeře. Ten pochopil, co dav chce - příběh a atmošku.

Zdroj obrázku: Youtube.

Show The Illusionists totiž obsahovala více méně už stokrát viděné věci, a to ještě v dost skromném balení. Čekala jsem burácející hudbu, dým, lasery, zkrátka práci s vizuálem a nějaké propojení se současnými technologiemi. Ale ta show z levelu 2.0 připomínala spíš školní besídku: dojde paní učitelka, uvede Pepíčka, přijde Pepíček, stoupne si, zazpívá písničku a rodiče v publiku poslušně zaplácají. Máte tuhle představu? Tak se jí pořádně držte a jen zvětšte sál a pódium. A máte Iluzionisty.

A pokud jde o ty předváděné iluze, dočkali jsme se... Chvíle napětí.... Smršťovací krabice! Ehm.

Zdroj obrázku: Youtube.com

A taky přepůlení těla! Ehm ehm.

Zdroj obrázku: lasvegas-entertainment-guide.com

Nechci se dokola vracet ke Copperfieldovi, ale pokud jste někdy viděli záznam některé z jeho show, pak Iluzionisté neměli moc čím překvapit. Anebo pokud máte rádi kouzla a viděli jste někdy v životě jakékoli profesionální představení, tak vás neměli čím překvapit.

Show tak ve výsledku oživilo jen pomrkávání na publikum drobnými žertíky. Třeba když z kouzelné krabice nelezla krásná blonďatá asistentka, ale obří potetovaný asistent v laciné blonďaté paruce. Nebo překladatelské vtípky mezi iluzionisty a Boučkem. Že by staré známé triky posunuli někam dál, se moc říct nedá. Jedinou novinkou bylo ve výsledku propojení virtuálního světa s tím skutečným v podobě kouzelnice Josephine Lee. Jenom škoda, že už totéž předváděli dva roztomilí Francouzi v britském Talentu, a to v mnohem hravější verzi. No a já to (zas) viděla.

Mám tak z pražského představení nejúspěšnější kouzelnické show současnosti smíšené pocity. Ráda jsem je viděla naživo a nemůžu říct, že bych svých peněz litovala, na to to byl moc příjemný večer. Bylo to vtipné a některé věci mi vzaly dech, to je fakt. Třeba únik z vodní cely, ve které eskapologista vydržel pod vodou skoro tři minuty. Už jen za to zasloužil potlesk ve stoje. (Který byl velmi skromný a čítal jednoho člena, totiž mě - zbytek publika byli hrozní suchaři.)

Kdyby přijeli The Illusionists za rok s novou show, jdu zase. Přiznejme si to, ono totiž ani není zas tolik příležitostí, jak se nechat okouzlit. Ale zároveň jsem dost často měla pocit silného deja vu, který se mísil s tím, že jsem čekala něco jiného.

To posouvání hranic se v Praze určitě nekonalo.

A to vám ještě na závěr zkazí zážitek bába uvaděčka. Tímto posílám pozdrav personálu Kongresového Centra. Takhle si to mezi posledními šinu ze sálu a stará šedivá paní mi zavře první dveře ze tří před nosem. Uhnu se a zamířím si to ke druhým. Ona popoběhne a zavře mi druhé ze tří před nosem. Zaprotestuju a hlasitě žádám o uvolnění cesty, ráda bych odešla. Babka se zlomyslně usměje a ukáže na třetí dveře: "Můžete tudy!" Vědět tak, jak ji nechat zmizet...